Daleko půvab blouznivých dní leží,
Kdy četli jsme v svých duší záhadě.
Jak chmurný Achilles sníš na pobřeží
Ostrova růží v dávné Helladě.
Zda myslíš na Patrokla svého mládí,
Jenž vešel v nicotu, stín na líci?
Zda dumná Thetis kadeře tvé hladí,
By ztišila tvé srdce tesknící?
Ty chtěl jsi aether věčných bohů píti,
Však v prázdnotu šlo smrtelné tvé žití,
V tmách zmlkal heroických ňader vzdech.
Vyhnanče božský, život schvátil’s mstivě
A jako Hektora kdys’ pohrdlivě
Jsi vláčel jej před zraky bohů všech...