Pokorně ustoupil ten palác starobylý
V ulici, dobyté teď novým ruchem doby...
Své stěny rozložil, se střechy prejzů zdoby
Sňal tiše, krumpáče když v tělo se mu vryly.
Dvě karyatidy tam dole ještě zbyly,
Kde portál kdysi byl, to s tváří zarputilou
Siláci giganští, nic nenesli teď silou
Tak náhle zhrzenou, všem k smíchu dole byli.
A ze skla, z železa teď palác zbudovali
Na místě starého, kde bar je, kino, krámy –
A k vchodu posléze giganty dávné dali.
A v noci, giganti když v tmách jsou sami, sami,
Za zvuků jazzbandu své paže napínají –
A lidskou zoufalost v svých ztuhlých tvářích mají...