Živořit zchladle, truchle, bez vznětu –
To jediné můj celý život drtí.
Jak včela v opojení do květu
V omamném spánku klesám ve klín Smrti...
Snův uschlé listy šerou krajinou
Roznáší vítr v pohřbu mrtvé krásy.
Mé chvíle prchají, jak odplynou
Pod vodou navždy odtržené řasy.
Můj cit, má bolest, všechno přejde v prach.
Na tobě, Smrti, ustálí se tiše
Má štvaná duše jak loď na kotvách.
A marnost má, mých snů, mých bludných cest,
Má nicota zřít’ bude v chladné pýše
Za noci z hrobu v nesmrtelnost hvězd...