V ospalém vleku noční mře doba.
Hodina míjí, hodina vstává,
Za ruku pojímá uspanou družku,
By šla s ní na vždy
V temno Času.
Z černa to v černo přechod je stálý,
Míjení dlouhé, zmírání těžké,
Zatím co vzdálené rytmy se chvějí
Z Věčnosti jezer
V táhlém stenu,
Mohutná hymna, akkordy temné,
Ve tmách se vlní, ve tmách se tlumí,
Žalobně úpění, zoufalství protest,
Vítězný chorál
Chmurné Smrti.
Neznámí mrtví, neznámí bratři!
Žalobné hlasy z Věčnosti klína
Znějící tesklivě k mému teď sluchu,
Výkřiky táhlé
Zašlých rodů!
Bolestí vašich tragické tóny
V oponu černou duše mé tkají
Těžký květ smuteční pohřbených žalů
V zapadlých hrobech,
V kryptách chrámů.
Bolestí vašich tragické tóny
V duši se ryjí, v uspanou duši,
V hladinu chvějivou, v citlivou blánu
Napiatou tence
V tichu noci,
Jako když v podzim vichřice nával
V zpuchřelé mrtvo pustého domu
Vnoří se násilně, vboří se těžce,
V mlčící chodby,
V prázdné síně.
Neznámí mrtví, neznámí bratři!
Do vašich duší kladu svou duši.
S vašimi výkřiky mísím své vzdechy.
S vašimi smutky
Žal svůj váži.
V mohutnou hymnu pojím se s vámi,
Aby tmou zněla, aby v tmách mřela,
Žalobné úpění, zoufalství protest,
Vítězný chorál
Chmurné Smrti.