Byl krásný silou těla, duše vznětem,
Chtěl s mocným Vládcem-Osudem být spiat,
Chtěl sloužit mu. Jak tulák prošel světem
A nalezl, koho by měl rád.
Proud náhle před ním, chladným stříbrem svítě...
Tam dítě stojí, přes řeku chce jít.
Vzal na ramena v smíchu slabé dítě,
To hračkou bude, jemu posloužit!
Však vprostřed řeky tíha s hroznou mukou
Jej strhnout hrozí v hloubku bezednou –
To děcko jak by neslo svět v svých rukou.
Teď chápe: každý sval se těla třese
Pod lásky tíží... Klesá... Pojednou
To dítě samo přes řeku jej nese...