Na pasece, kde v hloubku vnořeny
Jsou domy města propadlého kdysi,
V oparu rudém bludné kořeny
Zásvity zlověstné s tmou lesa mísí.
A chodec, který náhle zbloudí sem
V to místo osudné, když přes ně přejde,
Hned ztratí cestu. V lese prokletém
Uvázne navždy a zlou smrtí sejde.
Mé poesie bludné kořeny,
Nad městem propadlým v tůň plnou taje,
Já k vám jsem zbloudil, věčně ztracený.
Již uvízl jsem navždy v klamných snech
A lidí, světa marně vzpomínaje –
Teď hynu v zkázy rudých zásvitech.