Mé tváře sněhy jsou, jež v horách tají.
Můj každý pohyb smyslnost tvou vzruší.
Ze zlatých hloubek moje oči plají.
Jak réva ke zdi přimknu se k tvé duši.
Teď na to nemysli, že zhasne v hoři
Jíž zítra oheň tento roznícený.
Dnes vášeň má, jak ostrov v dálném moři,
Pod tebou plá jak obzor pod plameny.
Můj Antonie, ať nás osud zhubí,
Já zatnu vášeň v karmazín tvých retů
Jak v granátové jablko své zuby.
Ať po staletích nad námi se vznáší
Legendy sláva v chimérickém letu,
Že Osud zničil nás, ne lásku naši!