Zamysli se nad svým žitím, příteli,
jak sny tvého mládí v troskách zmizely,
a naděje pobledly –
z pěšinky tě odvedly,
za níž tvoje ideály se chvěly.
V duši hořkost zklamaného zbyla ti,
a klid, štěstí nikdy se v ní nevrátí,
bída, hlad a trampoty
krk ti jednou zakroutí –
a ty budeš hodině té žehnati.
Zamysli se nad svým žitím na chvíli,
dřív, než nad tvým hrobem věčnost zakvílí,
zapěj píseň odvety,
dřív než klesneš v podsvětí,
těm, jež tvoje srdce k smrti zranili.
Pak ať přijde v životě tvém cokoli –
žádná bolest tolik strašně nebolí,
budeš-li tu píseň pět,
v níž se chvěje hrdý vznět,
jejž uvedou v skutek naše – mozoly.
Bez odvety neumírej, příteli,
jen sketa se strachem z boje tetelí,
ruku svoji podej nám
a zjasní se tvoje skráň
a tvé rány se i z části zacelí!