Zpovědnice vetchá, rozvrzaná,
u ní zpovídá se padlá panna
z hříchů svých
a panenka štká jen, pláče,
proto s ní má mnoho práce
zbožný mnich.
Hned ji mírně kárá a zas těší:
člověk křehký jest a snadno zhřeší,
klopýtne,
avšak oplakává-li své činy,
bůh mu odpuštění jeho viny
poskytne.
Přiznejte se proto, dcero milá,
s kým jste se tak těžce prohřešila,
kdo to byl,
jemuž odevzdala jste své tělo
a on za to hanby znak na čelo
vaše vryl.
Který chlípník bezbožný a drzý
je příčinou těchto vašich slzí,
rcete mi
a já budu bohu žalovati
a on štěstí, klid mu nesmí dáti
na zemi.
Nuže – tedy slyšte, sluho páně,
kdo to byl, jenž trápení to na mě
tehdy vznes –
byl to člověk zbožný, cudný, vlídný,
který tepá rád lid hříšný, bídný,
– – byl to kněz.