Tatíčku v Římě, my dobře víme,
co spánek z očí tvých odhání
a co tvou duši drásá a kruší,
co vrásky stele ti na skráni.
Že svět se točí, proto z tvých ovcí
tak mnohou vír světa zaskočil,
a proto buší přání v tvé duši:
kdyby se raději netočil.
A velká slova Koperníkova,
jimiž svět uvedl do chodu,
mnohé tvé snahy, tatíčku drahý,
přivedla na vždycky do hrobu.
Utři si oči, neb svět se točí
a bude se točit na věky,
přestaň si přáti, by zůstal státi,
neb cíl ten je příliš daleký.
Tvůj pláč neb hrozby, kletby ni hrozby
moderní koloběh nezničí –
marné tvé snahy, tatíčku drahý,
zpět přivést středověk – Kostnici.