Odešla ode mne
zamlklá, tichá –
jen slabě, stlumeně
teď v dálce vzdychá.
Rachotí čelistí
a kostmi chřestí,
zžíraná závistí
hrozí mi pěstí.
A kosou jak divá
kol sebe mlátí –
při tom se vysmívá,
že se zas vrátí.
A já se směji též
té její zlobě.
Kopřivku – jestli chceš –
podávám tobě.