Letos jsme si, jak se říká,
v krku trochu zdvihli,
moje žena mlátí cepem,
a já vozím cihly.
A jsme rádi, že nám pámbu
dopřál tolik štěstí –,
neboť ona hyne v prachu,
já zas v blátě, dešti.
A co se oba se svým štěstím
denně opíjíme,
naše dítko na ulici
popelí se v hlíně.
U večer, když sejdeme se
k rodinnému krbu,
ženu celé tělo bolí,
mne zas píchá v hrbu.
A tak štěstí celuje nás,
o němž vždy jsme snili –,
jen dej pámbu, abysme se
z toho nezbláznili.