Aha – – –
Tak to je ta stověžatá Praha
se svou starou slávou,
se svým názvem: máti českých měst,
na níž cizinci se chodí dívat
a jásavé: vivat
sypou do zamžených její cest.
Zdali také cizinci ti vědí,
zda znají ty bědy,
její novodobé památky,
které proti staré, zašlé slávě
déle leží v hlavě
jako báje krásné pohádky.
Znají Černohorského a Groše
v jejich vlastní póse,
jako my je všichni známe dnes,
znají ten cíl naší hrdé chlouby,
znají pražské trouby
a z jich písně všade vzešlý děs?
Znají český sněm a Lobkovice,
znají chromé lvíče,
jemuž Michl packy přerazil –
znají domácí i cizí vrahy
této naší Prahy,
kterých se již lid náš nabažil?