Je jich deset. Perou panskou špínu
z hedvábí a jemných muselínů,
perou denně, z rána do noci,
až jich svadlá těla umdlévají,
že se jako stíny vrávorají,
až pot z čel jim teče do očí.
A když člověk se tak na ně dívá,
utone v podivné myšlence:
Což ta naše „vrchnost milostivá“
tolik černé špíny v sobě skrývá,
že těm ženám nelze s ní být u konce?