Teď zase porostou kopřivy –
vyjdu si časem na ně,
jak již mi velí můj los –
co na tom, že si snad popálím dlaně,
já za to jinému spálím zas nos.
Jsi-li chudým na duchu,
mysli víc a šetři slovy,
ať aspoň za pastuchu
dostaneš se k sedlákovi.
A tak splatíš osudu
také povinný svůj učet –
nežli plodit ostudu,
zajisté je lepší bučet.
Že má osel též své ctnosti,
zajisté sám netuší –
proto, chceš-li ho potrestat,
netahej ho za uši.
Zeptej se našeho starého Reka,
proč nikdy nemluví a proč jen štěká?
Je člověk věčná pohádka –
prý obraz stvořitele –
však přec jen zříš v něm kousek hovádka
a někdy také – celé.