Pracují tam páni pilně,
svět se tomu diví –
ze zásuvek stolu dělaj’
na palivo dříví.
Na hlavy si hází akta,
knihy, kalamáře
a inkoustem, místo psaní,
černějí si tváře.
Nadávají jedni druhým,
až se třesou stěny –
právě tak vesnická chasa
slaví posvícení.
Zuří, křičí, vyplácejí
se podivnou mincí,
tak že člověk maně myslí,
že je ve zvěřinci.
To duch svatý na ně jistě
sestoup’ v tuto chvíli,
že se k němu před svou „prací“
zbožně pomodlili.