„Vejebný pane, Sjavíků Fjanta
by sej jád taky za ministjanta,“
hlásil jsem jedenkrát našemu faráři –
a farář vzal si šňupeček malý
a řek: no, jeho každý jen chválí,
za to ty nemoh bys jím býti, taškáři.
Že Frantík nad nás vyčníval mravně,
zvolil ho farář posluhou páně
a za dva dni k tomu měl zkoušky hotové –
po čase kantor říkal však denně,
– a to již také bouřilo ve mně –
že jsou ministranti největší lumpové.