Leťte, květy duše mojí,
leťte v širou dál,
a zahořklou vůní svojí
posilněte druhy v boji
za náš ideál.
Vázal jsem vás tvrdou dlaní
v malé kytičky,
když se pot lil po mé skráni,
i než ulehl jsem k spaní
v šeru světničky.
Vyrostly jste, květy moje,
v divném ovzduší,
v šeru strasti, nepokoje,
a proto snad vaše zdroje
bol kdys vysuší.
Vázal jsem vás tvrdou dlaní
druhům v neštěstí,
a jedinké mám jen přání:
byste zahojily rány
bídy, bolesti.
Leťte, květy hořké vůně,
k srdcím druhů mých,
a kde duše bolem stůně
a neštěstí zeje tůně,
vzbuďte radost, smích.