Jak modré pomněnky
u vody rostou,
tak moje myšlenky
chvějí se pomstou.
Bušejí do čela
a rvou mi skráně
a já přec docela
nemohu za ně.
Mám s nimi trápení
a časté půtky,
neb vždy se nechce mi
vtělit je v skutky.
Přestaňte duši mou
ubohou rváti,
všechno se najednou
nemůže státi.
Je nutno čekati
na vhodnou chvíli,
až úsměv odplaty
vrhne nás k cíli.
Přestaňte mě těmi
svými sny mučit –
neboť již nelze mi
za vás vždy ručit.