Z vůle boží na královském trůně sedí
a z něj k „národům svým“ zvedá svého hlasu,
a jednou prý trůn ten synek jeho zdědí,
jak syn dědil kožich po otci za starých časů.
Náhle však se počne trůn ten divně chvěti,
ten trůn, na němž „z vůle boží“ klidně sedí.
Jak to přijde, to jen sami bozi vědí,
že pojednou z něho rychle dolů letí.
Z vůle národů svých na něm sedět nechtěl,
neboť vůle ta se zdála mu být malou,
a ač vůli boží vždycky měl za stálou,
přec jen z vůle lidu s trůnu dolů sletěl.