Viděl jsem hloupost nadutou
ulicí pyšně se nésti,
do výše s hlavou zdvihnutou,
tak jako má husa v dešti.
Kráčela pyšně, funěla,
prstem se ťukala do čela.
Kráčela hloupost ulicí
a strachem celá se chvěla,
zda jí kdo nečte na líci,
že její postava celá,
i když se tloukla do čela,
že přec jen bučela, bučela.