My nové řády v myslích počli snovat,
společnost vést zas novou na dráhu,
my celým světem chtěli pohybovat
a mladosti meč vrhli na váhu –
jak pyšný Brennus. A co převáží jej?
Království slavná zdali těžší jsou?
My řekli duchu: dobývej a spíjej,
bij vtipem, hněvem, bij i sotissou.
A bouřili jsme celou řadu roků,
nic nebylo nám svato na zemi.
A posléz dozněl ohlas našich kroků,
svraštělé rety brzo oněmí.
Co zbylo z toho, co jsme potírali,
a výsledek kde naší práce je?
Jen pro Charona zbyl nám peníz malý,
jenž přejde s námi Styxu peřeje.