A zdaž pak slunce západní
též pozdní lásku vzbudí?
Och, kéž by. Kéž by vzbudilo!
Tak prázdno je v mé hrudi!
Tak pusto je tam bez snění –
luh, štěrk a písek samý.
Mé slunko, stáří ozlatíš,
než zmizíš za horami?
Jen jeden ještě polibek
na čísi rety rudé.
Jen trochu jasu... Veselej
pak umírat se bude!