Už stáří ťuká na dvéře:
nu, vpusť mne, vpusť mne k sobě!
a pohladím tvé světlé kadeře,
líc změním k nepodobě.
Na čelo vrásek nasiji
a páteř trochu ohnu...
Já myslil ještě: brázdy vyryji –
a třeba světem pohnu!
A už je konec oračky,
snů přízu duch už netká.
Až jednou, slunce, přijdeš na táčky,
šedého uzříš dědka!