Já míval slunce rád snad odjakživa,
ať nejtrudněj v mé hrudi bývalo,
jak problesk jas tvůj, vody kapka živá
do srdce skrápla a už zpívalo.
Žel, pro tu lásku snad, já nevím ani,
mně bozi tvojich jasů nepřáli.
Však vyšlo’s přec a v polibku jak vzplání
dva milenci, hned jsme se zasmáli.