Z pod kopců Palavských ohromný valil se voj, ve ržání komoňů válečných, v hrčení vozů vojenská vpadala píseň, hlomozná, z hluboka vyšlá a k nebesům vzpjatá,
ač slunce pražilo, neumlkávající, bouřlivá, jako když zaduní hromy a blesky, zčernalou oblohu ožehnou, od lesa k lesu divoký vichor když s úpěním letí.
Napřed jdou podjezdy, vousatí jezdcové s kopím, pavezu na ruce, po boku tulichy, meče, harcují koněberkové, za nimi práčata v hustých se šinou v před proudech,
podobna tykadlům brouka jsou obrovitého, za nimi burácí husitské vozy. U pušek střelci jdou, cepníci spájejí řadu, na koni vysokém harcuje olbřímí hejtman
a za ním korouhve dují, za ním jak lavina valí se táborské vojsko. V padolech rakouských zdivení Němčíci hledí, Noe jak patříval na vody, rostoucí valem
pod archou ochrany. Českého dráždili muže, vnikali do jeho državy na lup a bili, co přišlo pod ocel, pálili hrady a města, i Prahu samu šli navštívit ohněm.
Sám Pipo z Ozory vedl je tenkráte na lup a Zigmund s Uhřaty, ze Saska přijeli jiní, přijeli ze Slezska i z Durynk přijeli mnozí, Praha však zdržela náraz.
Trocnovský na hoře Vítkově okopán valem, tři sruby vypjaté, kolem nich cepníků zástup. A pole Špitálské pokryté Němců je trupy. Vojna pak hořela, Zigmund se spálil.
A nyní Čechů se přivalil veliký zástup, Rakouské na nivy vytáhli, odemstit křivdy, před nimi hrůza jde perutí divého větru, neboť se naplnil zákon:
za zub nechť zub je ždán, za oko oko, krev za krev! Němčíci prchají kvapem, jim v patách burácí vzdouvavá husitská píseň! A přešly věky. Češi daně platí,
do Vídně táhnou-li, tož zkrotlí táhnou, na odvetu vždyť nesmí vzpomínati, po řádech kdo a po dietách prahnou!
Cookies on Poetry Cove