Nekvil, nelkej, sousedův kdes chytá stoh-li.
Stokrát, Slezsko, o tvé bídě vykřikli jsme –
litovali, poplakali, nepomohli.
Sousedův stoh že kdes chytá? Ať si hoří!
To je moudrost prostředí, v němž žijem,
hrstka plavců v rozbouřeném moři.
Vratká loď je, ruce plavců unavené.
Věštili nám věštci smrt už stokráte snad.
A smrt přece naši loďku nedožene.
Lepších časů kdysi pozdravíme zoři?
K veslům, bratři! Pozor! Rovnou proti vlnám!
Vichr ohne nás, však přece nepokoří!