Mí předci zemi orali –
nad lány stvoly vlály,
nad nimi slunce sálalo
a skřivan zpíval v dáli.
Je těšil deštík májový,
neb chleba přidal kousek.
Nu, časem byla špatná žeň
a chléb pak jako brousek.
Však všecko předci přežili
a opět líp jim bylo –
muziky časem zahrály
a vše se veselilo.
Do kola hoch svou pannu vzal
a soused se sousedkou
se točí, dupá, v poskoku –
a báby řeči předou.
A kdo už stár je do kola,
ten aspoň v koutě sedí –
panenky krouží, v očích jas,
za nimi dědek hledí!