My jdeme dobýt země Krista pána
do daleka, do neznáma,
pro roucha jdem, jež z perel, zlata stkána,
a pán Ježíš kráčí s náma.
Jak zlaté slunce prostřed nebes báně,
zaskvěje se světlo nové –
nás Bujlon vede, slavný rytíř páně,
zachvějte se, Kalifové!
My širým světem táhnem jako ptáci,
oblaka nad námi čistá –
bez glorioly dom’ se nenavrací,
rytířem kdo pána Krista.
Co pohanů je v Saracenské zemi,
pobijem’ je jako láji.
Už vlají korouhve a pán je s těmi,
pardonu co nedávají.
My jdeme dobýt země Krista pána,
pro tu jeho svatou lásku,
jíž Palestina celá obetkána,
vyvraždíme pohan chásku!
A valem táhli. Rytíři i luza
a kol nich mor a prokletí
a moře krve, všechna pekel hrůza –
což, Krista nemělo to boleti?