Na jazyku dnes má je skorem každý,
však v srdci o nich pranic neví snad –
o hrůzách národní hřmí sebevraždy
už poslanectví každý kandidát.
A doma třeba rozum z Gartenlaube
jen tahá jeho milá ženuška –
kdo toho vzpomněl, do intimit dloube
a v divousa se mění beruška.
Co? Vlastencem že nejsem? Hrom a peklo!
na Matici přec ročně pětku dám
i na slavnosti byl jsem, pivo teklo
a desítku jsem tehda probil tam!
To nestačí, když bouře letí hrozná –
my nechcem vlastenčení opilé.
Žij česky však. Po zpěvu pták se pozná
a Čech ať poznán dobrém po díle!