Už tomu dávno. Mumii jsem viděl.
Kdo byl to, nevím sám. Prý jakýs král –
na břehu Nilu byla jeho říše,
pod palmami snad jeho palác stál.
I jméno řekli. Zapomněl jsem je už,
nu, brachu, však moc trochu bylo vás
a zajímáte už jen odborníka
a kšeftařům jste padli na pospas.
Snad byl jsi dobrý, zlý snad, kdo to ví dnes,
snad vznešené sny táhly hlavou tvou
a básníkem byls’, snad jen požívačem,
snad obrem vůle, snad jen mátohou.
Kde poddaní tví, kde tvá četná vojska?
Ve které době v prach se rozpadli?
Znals’ ještě Židy? Zlá to byla cháska,
i náboženství vaše vykradli.
A nač jsi zemřel? V boji ránu dostals’,
či zabila tě jakás nemoc zlá?
Byls’ komus v cestě? Jedu podali ti,
či v štěstí tvoje léta utekla?
Byls králem, brachu. Jinak bys tu nebyl.
Co z veškeré té slávy zbylo ti?
Je hořký los být zvědavcům dán v pospas,
co nedají ti klidně setleti!