Být či nebýt... Hamlete můj, kolikráte řekl jsem:
být je zabíjet se zvolna, nebýt – rázem klesnout v zem.
Být je trpět bez naděje. Nebýt – více netrpět,
ač-li navždy za člověkem zavře se myšlenek svět.
Být je doufat. Nebýt ale – konec všemu doufání.
Být či nebýt? Več mám doufat? Vždyť mi všecko k zasmání!
Ovšem, smích ten hořkost pouhá. Hořkost stokrát prokletá.
Slyšels jej už? Zní, když nejvíc srdce bolí Hamleta.