Úspěchu ždáš si, vidím.
Není oč státi, věř mi,
světluška mihotající
úspěch je pouze.
Divnou si noc řeč spřádá,
od věků mluví k věkům.
Světluška zatřepotala
křídly a zhasla.
A přece zástup lidský
po muškách hlavy točí.
Tajemné prařeči hloubek
nikdo snad nedbá.
Úspěchu dojít chceš-li,
tajemství duší pomiň
a knihy nerozevírej,
z níž pravda trýská.
Líbivou formou spřádej
myšlenek drobné hříčky,
o velkých kladech pak nemluv
zbahnělým srdcím.
Snad jednou revoluce
zaklepe rukou drsnou
na lidská srdce. A potom
světýlka zajdou.
To přijde jednou, chápu.
Než dlouho do rozdnění.
Bez strachu o svoji slávu
štěbetat můžeš.