Serenáda Kythéřina! Duch v citovém vzplanutí,
jako pták, jenž moře brázdí, rozepne touh peruti.
Bude kvílet, úpět, volat, plakat, smát se a zas lkát,
roztoužený, rozvášněný, o štěstí se bude rvát.
A až – vím už – tak to skončí, jak mi šeptá vnitřní hlas,
srdce, ze sna probuzené, dlouhým spánkem usne zas.