Tu českou bídu deset už glossuji let,
leccos jsem za ten čas viděl –
nad leččíms třeba drobátko zamhouřit zrak –
za leccos však jsem se styděl.
Kolik že Čechů, ve škole vtloukali v leb –
kantore Červinko, ticho!
Kolik z těch Čechů junácké srdce má též
a kolik pouze má břicho?
Kolik z těch Čechů páteř že vypjatou má
a kolik v prachu se vine
před každým pánem, před každým hierarchou v sled,
svědomí každý den jiné?
To vědět chtěl bych, neboť už frásí mám dost
o české nezlomné síle!
Ne obrem, včelkou každý z nás třeba jen buď
v poctivém obrodném díle!