To mládí, věru, pohádka je,
však život chladná vichřice –
i v máji někdy ostrý mrazík
navštíví naše vinice.
Tu moji spálil. Nu, co dělat –
pár hrozných chvílí prožil jsem,
mé hory mlhou zahaleny
a děsné chladno v srdci mém.
Ze zahrad chtěl jsem čaroděje
svou svůdnou princku vyprostit
a ona po hrách zasmála se,
„ne, s vámi, pane, nechci jít.
Je pravda, vaši mandolinu
jsem ráda někdy zaslechla,
však vaše píseň do srdce mi
hluboko nikdy nelehla...“
To lidský osud. Nu, co chceš víc,
zda nad osudem zvítězíš?
S mou Stází chodil pyšný lajtnant.
A moje srdce? Zvyklo již...