Jednou řek’ mi rozum chytrák: nemiluj a netrp víc.
Poslechnout jsem chtěl jej tehda – tu jsem uzřel tvoji líc.
A jak motýl za světýlkem rozletěl se ihned cit,
za fantómem, za chimaerou, až ve plamen lampy vlít.
Spálil křídla. Co je více... Rádi, nebo nerádi,
bez křídel jsme, v prachu lezem, jak nám rozum poradí.