„Princezno moje, vznešená jste velmi.
Já zřídka zřím Vás. Touhy přibývá.
Já chtěl bych látkou na vašem být šatě,
musselin lehký, krajka mizivá.
A kdyby Vaše ručka hladila mne,
ty nezapomněl víc bych na chvilky.
A kdybych víc si přát nesměl, přál bych sobě
batistem býti vaší košilky.“
Tu píseň znáte? Trouvér Tankret pěl ji
a zaslech král a hlavu srubnout dal.
Já býti králem, Tankreta bych k dvoru
růžovým poutem upoutal.
Dal princeznu bych hned mu za manželku
a království půl v bujném přípitku.
Kdo zpívat umí, hoch je věru dobrý
a dobrých králů bylo pořídku!