Poesie, poesie,
tobě chtěl jsem se kdys kořit,
v tobě zřel jsem lidstva zoři,
v zřítelnice tvoje nořit
zraky své jak v hlubém moři.
Bohyní jsi, poesie,
vše, co lidské srdce vysní,
chtěl jsem k nohám tvým vždy skládat.
Život drsnou zněl však písní.
Umím se jen s bohy hádat.