Mám ti věřit, Efraime,
Že máš přímé
Srdce v těle,
A že vřele
Pravdu honí,
Kdo má radš jen touhu po ní?
A když věříš v poutě duší,
Co ti sluší?
I, máš čáku,
Ubožáku,
Že tvá duše
Třeba s vepři čtvermo kluše.
Nad půvab všech luzných klamů
Pravdu samu
Ceníme my.
A až v zemi
Sobě lehnem,
Do vzkříšení sebou nehnem.