Pod lipou tu podlé chrámu
Vzdělaného stojím z borů.
Nad sebou zřím čisté nebe,
Kolkolem pak samou horu.
Pod nebem už prozpěvují
Časnější, než já jsem, ptáci,
Po horách pak co mravenci
Lezou lidé za svou prací.
Jděte s Bohem, milé děti,
V parno, déšť i nepohodlí:
Víte, že ten nemře hlady,
Kdo se činí, a se modlí.
Pro Ježíše prosíc, snadno
Hnete Otcem, ne však hlinou,
Proto ať též s bodrých lící
Potůčkové potu řinou.
Tak jen my zde chléb jíst budem,
A vždy budem nebohatí.
Nechť. Vždyť ne, co vyděláme,
Než co jsme, to více platí.
Tak i já chci, každou jiskru
Svého žití trávě v práci,
Být, čím jsem, a mnít se v chýži
Bohatším než ve paláci.