Sám už nevím,
Kde to bylo,
Nemluvně však
Promluvilo.
Nebylo sic
Toho mnoho,
Zvedloť prst a
Řeklo: Oho!
Ale matka,
Paní Tekla,
Nesmírně se
Toho lekla.
Hlásalať hned:
Div divoucí
Prokázal Pán
Všemohoucí.
Druzí tomu
Nevěřili,
Zvědaví však
Přece byli,
Nad dítětem
Pilně bdíce,
Promluví-li
Něco více.
Skutečně pak
Za rok na to
Řeklo dítě:
Mamo, tato.
Až pak jednou
Na úsvitě
Zvolaloť to
Divné dítě:
,Vojto, otče,
Teklo, máti,
Budete mne
Poslouchati.‘
Bláhoví pak
Rodičové
Divy mají
Pořád nové:
Jak co dítě
Naporučí,
Poslouchat se
Staří učí.
A řkou, že prý
Na člověka,
Neví se, co
Zlého čeká.