I vždyť jsem já přece rád,
Že jsem také na tom světě,
Ač zřím v sobě více vad
I než polních kvítků v létě.
Svět by se sic točil dál,
I bychť se byl nenarodil,
Mne však nebýt, můj by Král
Za práci měl menší podíl.
Ó šlo Mu to tvrdo dost,
Stálo Ho to něco vzdechů,
Když mou vlastně nosil zlost,
Umíral pak za posměchů!
Než co chtěl, to vykonal,
Ne-li více, ač se nezdá:
Doznáť Boží tribunál,
Krásnější že jsem než hvězda,
Ač jsem jenom a chci být
Z prachu země vzatý brouček,
A jak mdlý jen můj jest kmit,
Poví těch, jimž svítím, hlouček.