Při svém pultu před knihovnou
Stojí anděl Uriel,
A tu čarou k němu rovnou
Vletí anděl Gabriel.
,Prosím, bratře, ponahlédni
V moravský tuť foliant,
Kdy přec svému přijde ke dni
Přítel náš, ten predikant.
Už jest mi ho skoro líto,
Stýště si on velice,
Že jest sám, ač z písem ví to,
Kde kněz, tam že kněžice.‘
Vece. A ne bez obtíží
Chopí se ten matriky.
Už to má, jen ještě vzhlíží
Na orloji rafiky.
„Plný tu čas posud není,
A on čekat neumí,
A čta Boží zaslíbení,
Nedobře jim rozumí.“
Řeklť. Faráři pak ráno,
Když otvírá proroka,
Jak by schválně pro něj psáno,
Toto padne do oka:
„Sup se hnízdí, luňák skřečí,
Jinak to být nemůže,
Nebo podlé Páně řečí
Nebudeť druh bez druže.“