Ve komnatě na pohovce
Krásná panna umírá.
Umírá, a tu ty ruce
K nebesům se ještě zvednou:
,Duchu svatý, ach, jen jednou,
Jednou ještě vstup v mé srdce,
Hospodine Duchu svatý,
Ještě jednou!‘
Zastenala,
Dokonala.
Už se dávno v zemi ruší,
A mně to zní posud v duši:
Ještě jednou, ještě jednou,
Hospodine Duchu svatý. –
Ó bylas ty nad nás lepší,
Frideriko, mnohem lepší!