Kamarádi,
Máte rádi
Fatimovce Hasana?
Sedí právě u oběda,
Sám, – toť tam jich obyčej, –
A tu otrok nemotora
Opaří mu obličej.
,Milost, milost, pro bůh milost!‘
Zařve chudák v zápětí,
A pad na zem, začne korán
Odříkávat z paměti:
,V ráji budou, kdo své vášně
Dovedou si podrobit,‘ –
Na to Hasan: „Vždyťs mne posud
Nedovedl rozzlobit.“
,A ti, kdož i nepříteli
Odpustit jsou hotovi,‘ –
Na to Hasan: „Pak odpouštím
Jistě svému sluhovi.“
,Nebť jest Allah milosrdný,‘
Šepce otrok dojatě. –
„Dobře. Ty jsi na svobodě,
Hasan měl, už nemá tě.
Jenom, prosím, k vezírovi
Ještě mi skoč k posledu:
Tobě ať dá sto dukátů
A mně něco k obědu.“