Na svém trůnu v majestátě Sedí moudrý Šalomoun, S zlatým vínkem kolem skráně, A zachvácen duchem Páně,
Občas vážně propoví Jedno ze svých přísloví. A tam trůnu na úpatí U mramorového stolce
Sedí a píše, bedlivě píše Říšský kancléř Jozafat, Kancléř říšský, šelma veliký. „Bezbožník neujde pomsty,
Byť si přivzal na pomoc,“ Řekl král, a kancléř napsal. „Neboť –“ Tu král náhle hlavu zvedne,
Hledí oknem ven, a zbledne. ,Pane králi, co se děje?‘ Ptá se kancléř v nepokoji. A král vece: „Tamo stojí
Anděl smrti, a pohlíží, Ano už i chvátá k nám.“ ,Ouve, běda, Mne on hledá!
Rozkaž, králi, ať z svých skrejší Větrové ti k službě daní Zanesou mne bez meškání Do Indie nejzadnější.‘
Rozkážeť on, a už kancléř V Indii jest nejzadnější. Než i posel Všehomíra V komnatu už oknem zírá.
„Co mi neseš, posle Boží?“ Ptá se král. A anděl vece: ,Tobě pokoj, moudrý králi. Letímť já, a když sem z dáli
Náhodou mé oko hledí, Zdálo se mu, že tu sedí Jozafat, ten velký šelma. Není možná, řekl jsem si,
Vždyť mi zřejmě Pán rozkázal, Do Indie nejzadnější Bych pospíchal, a tam svázal Toho šelmu velikého.‘
„Do Indie jsi ty slán? Nuž pak nevěř očím více Nežli tomu, co rce Pán.“ Vece král, a anděl střelmo
Do Indie nejzadnější Letí, a řve: ,Kde jsi, šelmo?‘ Po slavných pak šesti stupních V tichém s sebou hovoru
Podél lvů velebně kráčí Král ku stolci z mramoru. Jme se péra: „Bezbožník neujde pomsty,
Byť si přivzal na pomoc, Neboť – “ a tu vlastnoručně Píše v pamět pro své učně: „Není proti Hospodinu
Pomoci u lidských synů.“
Cookies on Poetry Cove