Ať trhá růže,
Pokud kdo může,
Na to jim Pán Bůh poručil kvést;
Jen ať též práci
S očí neztrácí, –
K práci dal Pán Bůh rozum a pěst.
Však zvadnou růže,
V zemi pak lůže
Ustelou tobě snad brzy dost;
A kdo svůj v nářku
Mrhá čas, já řku:
Co pak jest nářek nějaká ctnost?
Ó trhej růže,
A co kdo může,
Zorej i pouště, by mohly zkvést;
A kdo své štěstí
Držíš již v pěsti,
Pomáhej jiným k štěstí se nést.