Novou tu strunou oděna lýra,
Plektrum si řežu z mladistvých rév,
Ha, už se v těle srdce mi svírá,
Z hloubi tu k světlu valí se zpěv.
Nuže,
Bůže,
Vzdorovat kdo tobě může?
Sapphu jsi děvu
Přinutil k zpěvu,
Přinutils i Flakka muže.
„Rajská rozkládá v nivách se záře,
V horoucím vedru dozrává sad,
Květ, jenž tě blažil v spanilém jaře,
V zralé teď broskvi nabízí chlad.
Símě,
V zimě
Zašlé, v létě stojí přímě:
V práci jsme rádi
Ztráceli mládí,
Čekáť na nás slávy břímě.“
Ach, jak dál zpívat, když se mi zpouzí
Svéhlavé struny proutek se tknout!
Pakli že hude Dalibor v nouzi,
Hudeť své žaly nad tíží pout.
Flakka
Čáka,
Že se zvěnčí, k zpěvu láká;
V blažené tísni
Sappho si písní:
Já? Já hrám si na školáka.