Tichá půlnoc nad krajinou,
Nebem pluje měsíc plný,
Potůčkové v lukách řinou,
V polích šumí zralé vlny.
Šumí, a tu kdesi v žitě
Na desetkrát, ne-li více,
„Poďte žít!“ tak jmenovitě
Ozvala se křepelice.
Spali sic, než slyšeli to,
Dříve pak, než oschla rosa,
Ženský srp a mužská kosa
Porážely na zem žito.